Webus Pilatus

Mám zkouškový, domácnost pláče. Pokořila jsem Praktický jazyk, Lexikologii a soubornou zkoušku z Britské a Americké literatury. V pátek jdu na soubornou z Didaktiky a Psaní. Ponožky nejsou, podlaha se lepí, ale alespoň už jsme zaseli hrášky a uklidili pořádně zahradu.

Myslela jsem si, že budu od září pracovat, ale nevyšlo to. Jsem z toho celá rozvrkočená. Zjišťuju, jak se píše pořádnej životopis a motivační dopis, procházím inzeráty a šílím, šílím, šílím. Tak proto.

Máme od Vanerů krásnýho kocourka, dali jsme mu jméno Barnabáš. Velkej Kocour, co tu byl po našich se nám před měsícem ztratil, tak se vyměnili, ačkoli jsme plánovali, že budou dva.

Děti jsou z něj nadšené, jak je patrné z toho, že v půl sedmé ráno přichází Bořík na snídani z venku, kde byl s Barnabášem od šesté ranní: „Nic jinýho mi nepřijde na světě hezčího než Barnabáš!“

Měli jsme festival v Tuchlovicích, v neděli byla zima a mokro. Zatančili jsme si velmi, dobře a rádi:
Pátek
Sobota
Neděle

Bořík s dědou stále chodí do lesa, tuhle čistili potok a stavěli přehradu, to byli vlastně všichni čtyři, jindy vyráběli budky pro ptáky.

Byli jsme se s Boříkem podívat ve škole, v Amálčině třídě. Amálka šikovná, paní učitelka výborná, Bořík nadšený – od té doby píše, počítá, čte. Třeba včera jsme šli koupit nové tenisky, Bořík četl „O B U V, obuv“. Jaromír četl „bo ty“.

Měli jsme zase nějaké rýmovité choroby, teď už mám jenom já a Mira vyzpívaný chraplák, protože jsme tento víkend byli se Čtyřlístkem na Otevírání pramenů v Luhačovicích, děti bral děda a babička Cífkovi a s námi v autobusu jela tam Rozárka (jednináčkování si dva dny moc užívala) a zpátky Jaromírek. Včera večer to bylo i patrné, když Jaromírek znovu přepočítával, kdo všechno v autobuse spal a Rozárka řekla Boříkovi, že si to pití už vychlastal…

Děti chodí se školkou plavat, tři menší. Jsou moc šikovní a nebojí se. Bořík s Rozárkou plavou půlku hodiny bez podpory, Jaromír sice taky, ale toho plavací teta přece jen přidržuje nad hladinou.

Chlapi se účastnili Běhu Vítězství na Lánech, bylo tam hrozně moc závodníků, naši doběhli všichni stejně. Jaromír sedmnáctý, Bořík šestnáctý a Mira sedmnáctý ve svých kategoriích. Já jsem byla u pratety Heleny v Brně, mám dvouhodinový záznam rodinné historie, tak to časem přepíšu.

Bořík trénuje na první tenisový turnaj v neděli, jsem zvědavá. Zatím chodí z tréninků střídavě poražen a jako vítěz podle toho s kým hraje.

Pojď ke mě ty moje čokoládo!
Já nejhem kokoláda, já hem kluk Jalomíl Pilák Hon Vízly!

„Mamí, že není nekonečno nekonečno? Je jenom jedno nekonečno, že jo! Až umřeme, tak začne naše nekonečno.“ pravila Rozárka

M: Je možný, že to mládě nepřežije, když nemá mlíko od maminky. Ale snad se naučí rychle jíst trávu od dalších zeber a bude dost silné, aby přežilo.

Jaromír: Já hem byl taky mládě, dyš hem byl malý mimi, pil hem mlíko tebe mamí. Teď jsem kluk Jaomíl Pilák.

Musíme jít nahoru a tam se domluvit, jak to bude s tím podširákem.

Budeme spát pod širákem, abysme viděli padat hvězdu a mohli si od ní přát kouzelnický hůlky. Jůlince se prej to přání splnilo.

Mně taky!

Až budeme mít kouzelnický hůlky, tak se překouzlíme na Harryho a Hermionu.

Ale to přece nepůjde, když nejste kouzelní, nemáte tu schopnost kouzlit.

Aha, tak to si jeden z nás musí přát, aby se změnil na Harryho nebo Hermionu, pak nám vykouzlí hůlky a budeme moc kouzlit všichni.

Ale je to tajemství Rozi a nemůžeme to říkat nikomu, kdo není v naší partě. Slib to!

(A už je to tady, píšu veřejně tajemství jejich party, co když to někdo zjistí a přečte?! Tak já teda nevím…)

Že prý už zase nepíšu. Přitom je toho dost. Mám častěji služby ve školce a je už krásně, takže jsme hodně venku. Měli jsme se školkou velmi úspěšný Velikonoční jarmark, děti byly na Velikonoční prázdniny v Luhačovicích s tatíčkem. Chodili plavat, Jaromírek se začal potápět a Bořík plavat pod vodou. Byli na Radunu zdobit perníčky. S babičkou chystali další, upekli beránka, nachystali vajíčka, upletli další pamihody a oslavili podruhé Rozárčiny páté narozeniny. Já se doma ponořila trochu do Literatury a sepsala pár esejí. Bořík začal hrát tenis znovu venku, takže častěji a stále lépe. Tatíček běhá a jde mu to. Já vůbec. Učím se, alespoň občas a to zas jde mně.

Několikrát se nám tu opět otočila jakási choroba a vráží se kam zrovna dosáhne. Teď máme čtyři hnusné rýmy, tři krkoboly a dva záněty spojivek, ale jinak jsme v podstatě zdraví a v pohodě čehož i vám všem přejeme.

A: Rozi, víš, že Honzík P. od nás ze třídy mě miluje?
R: Nevím, ale, když mi to řekneš, tak to vím.
A: Miloval Aničku B. a taky Klárku B.
Tatíček: No, tak to si na něj dej pozor, když miluje tolik holek.
A: On už je teď nemiluje.
Tatíček: Víš co, musíš si dávat pozor, aby ten kluk holky tak nestřídal, aby byl hodný.

Informovaná matička v záchvatu smíchu tatíčka bokem uklidňuje: Honzík chodil s Aničkou do Berušek do školky, takže už je to dva roky, když Anička je teď ve druhý třídě. S Klárkou chodil do školky loni, tak to zas tak strašně nestřídá bych řekla.

Jak to znám já:
Prší, prší, jen se leje
Vinnetou se z okna směje
Old Shatterhand na dvorku
nastartoval motorku.
Motorka mu ujela
starou bábu přejela
bába leží v nemocnici
mokrej hadr na palici
doktor běží pro pivo
bába křičí dej mi ho

slyšela jsem dneska:
Prší, prší, jen se leje, Harry Potter z okna bleje, Hermiona za rohem, povídá si s Malfoyem.